Případ chomutovských solárních elektráren se dostal až k Ústavnímu soudu. Odsouzení k němu poslali celkem šest stížností. Vyrovnat se s tolika pochybeními soudů nebude ani pro Ústavní soud jednoduché…
Případ chomutovských solárních elektráren se dostal až k Ústavnímu soudu. Odsouzení k němu poslali celkem šest stížností. Námitek proti postupu soudů je celá řada, například, že rozsudky nekorespondují s tím, co bylo během líčení dokázáno, některé důkazy soudy zcela ignorovaly, odsouzeným neprokázaly úmysl a kriminalizovaly správní řízení, jehož výsledkem má být udělení nebo neudělení licence, nikoli trestní postih. Navíc trestněprávní odpovědnost vůči některým odsouzeným vyvozují třeba jen z toho, že ti byli statutárními orgány společnosti. V celém případu také nevznikla žádná škoda. Vedle dalších zaujme námitka na výměnu soudce Nejvyššího soudu, který se měl cítit podjatý.
Další důvod ústavní stížnosti spočívá v tom, že ERU nemohl být uveden v omyl, protože fyzicky provedl kontrolu stavu elektráren. Kontroloři Energetického regulačního úřadu si stav elektráren ověřovali osobně a licenci jim poté udělili. Měli to být odborníci na danou problematiku, a ti by se těžko nechali oklamat, pokud by na místě viděli, že něco není v pořádku.
A konečně, obžaloba sečetla, za kolik peněz by obě elektrárny společně byly schopny prodat elektrickou energii, kdyby ji dodávaly dvacet let za výhodnější cenu a dospěla k částce 1 miliarda a 300 milionů. Celou tuto částku považovali žalobci i soudci za škodu. Nevzali do úvahy například možnost, že by elektrárny prodávaly energii za cenu nižší a zapomněli, že se jedná o dvě samostatné společnosti. Jejich majiteli přitom nebyli bratři Zemkové, ti pouze figurovali ve statutárních orgánech. Vlastníkem obou elektráren byla firma Ferromet a zisky měly sloužit k modernizaci výrobního podniku Válcovny trub v Chomutově.
Vyrovnat se s tolika námitkami jistě nebude ani pro Ústavní soud nijak jednoduché.