Ivan Noveský vysvětluje, kdo je v ČR největším solárním baronem a jak se hledají obětní beránci, kteří jsou následně předhozeni veřejnosti a demonstrativně exemplárně potrestáni.
S koncem roku 2010 skončil i velký solární boom, kterým si stát zajistil splnění kritéria 8% podílu výroby tzv. „zelené elektřiny“ na celkové hrubé spotřebě elektřiny v České republice v roce 2010, stanoveného EU. Vedlejším efektem však bylo, že stát a Energetický regulační úřad (ERÚ) přitom umožnil vybraným aktérům výrazně zbohatnout a všem odběratelům elektřiny zchudnout. Zasvěceným bylo proto jasné, že musí rychle najít „viníky“, kteří následně budou „předhozeni“ veřejnosti, až se spotřebitelé začnou ptát, proč mají v ceně elektřiny platit další povinné poplatky, které lze nazvat „zelenou daní“.
Klíč na výběr viníků znají snad pouze ti, kteří již na jaře 2011 podávali trestní oznámení na vybrané investory, kteří dle oznamovatelů podváděli a kteří za to musí být potrestáni. Jeden z investorů, odborník na solární elektrárny, pan Zdeněk Sobotka, celou situaci v časopisu Forbes Česko dne 3. 10. 2019 velmi trefně popsal takto: „Souhlasím, že to byl Klondike. Státu nevyčítám, že podporu spustil, ale to, že si neohlídal její zneužívání. A to, že následně spustil hon na čarodějnice“.
To, že výběr vhodných viníků se začal pečlivě připravovat již na přelomu 2010/2011, dokládá i citace z jednoho rozsudku odvolacího soudu z roku 2014: „….navíc policista Milan Krejcar svého bratra Ing. Rostislava Krejcara v úředním záznamu označil jako osobu jednající ve prospěch policie. O společné konspiraci ve prospěch policie svědčí i to, že svědci Ing. Pavel Peňáz a Ing. Rostislav Krejcar chtěli jet společně ještě dne 30. 12. 2010 na podivnou tajnou noční kontrolu FVE do Chomutova, kam měl jet druhý den na oficiální kontrolu Ing. Krejcar s dalšími pracovníky ERÚ.“
Asi se již nikdy nedozvíme, proč právě dvě dostavěné a provozuschopné solární elektrárny Zdeněk-Sun a Saša-Sun v typickém brownfieldu železáren v Chomutově byly na přelomu roku 2010/2011 definitivně vybrány za exemplární příklady hodné exemplárních trestů. Asi se také již nikdy nedozvíme, proč z mnoha solárních elektráren, které se v areálu železáren v tu dobu stavěly, byly vybrány k detailní opakované kontrole a potrestání právě tyto dvě, které již měly pravomocně stavebním úřadem ověřenou bezpečnost a provozuschopnost v listopadu 2010 a již vyráběly elektřinu. A stejně tak se asi nedozvíme, proč k nim byla o několik let později doslova „přifařena“ i třetí solární elektrárna VT-Sun. Doufejme, že to vše nebylo pouze proto, že, na rozdíl od těch nedostavěných, ještě neměly licenci nebo ještě hůře, pouze proto, že všechny 3 patřily strojírenské skupině pana Zemka. Otázkou zůstává, proč ERÚ v roce 2010 nekontroloval ty solární elektrárny v areálu, které se v prosinci 2010 teprve stavěly, i když měly již v listopadu 2010 od ERÚ udělené licence…
Zesnulý ředitel odboru licencí ERÚ pan Pražák, zkušený dlouholetý pracovník ERÚ, se k nerovnému přístupu vyjádřil (v rozsudku takto): „Co se týká těch konkrétních elektráren v Chomutově, tak bylo svoláno setkání, kde byl pozván on, pan Fiřt, pan Němeček, pan Panák a nejednalo se jen obecně, jakoby o všech žádostech, ale vysloveně tam padly právě tyto elektrárny v tom Chomutově, že se tam licence nemají vydávat, že se nemá dělat druhá kontrola nebo druhé ohledání. To mu přišlo zvláštní, když byly jiné elektrárny, které také nebyly dohotovené, kde se udělalo ohledání, dělalo se tam potom znovu, o to žádný zájem nebyl nebo se to nijak neřešilo. Ale toto se zrovna mělo řešit jmenovitě. Říkal, že to není správný postup, že takto by se to dělat nemělo, že řízení by mělo být tak, jak bylo u všech ostatních.“
Ředitel Pražák byl toho názoru, že pokud solární elektrárny Zdeněk-Sun, Saša-Sun a VT-Sun splňují podmínky pro udělení licencí, tzn. že fungující solární elektrárny jsou provozuschopné a bezpečné, což měla definitivně ověřit dne 31. 12. 2010 speciální kontrolní skupina ERÚ (Ing. Krejcar, Ing. Žáček, Mgr. Landsman), mají se jim licence udělit, což se skutečně stalo a licence všem třem solárním elektrárnám byly odborem licencí ERÚ dne 31. 12. 2010 řádně uděleny.
Zkušební provoz zahájený 20. listopadu 2010 byl úspěšně dokončen a v únoru 2011 stavební úřad, jménem České republiky, potvrdil, že solární elektrárny skupiny pana Zemka jsou zcela dokončené a jsou trvale schopné bezpečného provozu a toto definitivně stvrdil vydáním kolaudačních souhlasů dle stavebního zákona. V našem právním státě je však smutnou skutečností, že speciálně v případě solárních elektráren česká justice a priori, až na čestné výjimky, odmítá uznat platnost platného stavebního zákona: „Bez jakéhokoli ověření nelze pouze na základě rozhodnutí o uvedení do zkušebního provozu konstatovat, že jelikož nebyla revizní zpráva zpochybněna ve stavebním řízení, je bezchybná. Může-li žadatel stavbu užívat nebo jinak provozovat, neznamená to automaticky, že energetické zařízení je bezpečné v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy. Pokud by tomu tak nebylo, nemohl by licenční úřad s ohledem na presumpci správnosti veřejnoprávních aktů ani reagovat na případy, kdy žadatel, přes existenci oprávnění užívat stavbu energetického zařízení, technické předpoklady fakticky nesplňuje (lze tu odkázat na z minulosti známé případy dosažení licence na základě nepravdivých podkladů, které vyplynuly z nesrovnalostí v podkladech, obvykle rozhodnutí stavebního úřadu a revizní zprávy).“ Tato tvrzení zásadně odmítla resortně příslušná ministryně Ing. Šlechtová takto: „V žádném případě nelze souhlasit se stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství, které hovoří o neschopnosti stavebních úřadů ověřit ve stavebním řízení bezpečnost staveb uváděných do trvalého či zkušebního provozu. Stavební úřady vycházejí ze zákonem požadovaných dokladů, na základě kterých rozhodují o bezpečném užívání staveb.“
Neznalost platných českých zákonů je zjevně problémem české justice, protože i další tvrzení Nejvyššího státního zastupitelství: „Vlivy energií vyplývající z provozu, jakkoli mají dopad např. i do požární bezpečnosti, může posoudit jedině Energetický regulační úřad, k čemuž slouží revizní zprávy.“ Bylo vyvráceno resortně příslušným Ministerstvem vnitra – Hasičským záchranným sborem takto: “Zákonem o požární ochraně není svěřena kompetence k výkonu dozoru nad požární bezpečností Energetickému regulačnímu úřadu.“
To, že solární elektrárny strojírenské skupiny pana Zemka, vybrané a oznámené Policii již na počátku roku 2011 ředitelem sekce ERÚ Mgr. Panákem, právě kvůli údajnému neprokázání jejich bezpečnosti revizními zprávami, byly již v roce 2010 (a jsou dodnes) zcela bezpečné a že nikdy nikdo nenapadl jejich bezpečnost, potvrdil i příslušný stavební úřad takto: „Stavební úřad v uvedené věci nedostal podnět k zahájení nezkumného řízení, nebylo vedené přezkumné řízení, tedy nelze zpochybnit platnost výše uvedených vydaných kolaudačních souhlasů s užíváním stavby za účelem provozu fotovoltaických elektráren.“ Otázku, proč stále probíhají procesy ignorující tyto skutečnosti, si proto pokládá stále více lidí…
Česká republika pomocí solárních elektráren splnila závazné kritérium stanovené Evropskou unií a v roce 2010 dosáhla 8% podílu výroby tzv. „zelené elektřiny“ na celkové hrubé spotřebě elektřiny v České republice. Opět tedy vyhrál stát, a to tím, že splnil kritéria. Skutečností ale je, že prohráli slušní investoři, např. strojírenská skupina pana Zemka, které nelze označit za „solární barony“, protože pouze měli tu smůlu, že byli již na přelomu roku 2010/2011 vybráni k potrestání. V každém případě opět prohráli i občané – spotřebitelé, jak konstatoval pan ministr Havlíček v rozhovoru pro HN ze dne 16. 4. 2019: „Ostrouhali spotřebitelé, firmy i seriózní investoři,..“
Ivan Noveský
