• Páteří zločineckého syndikátu jsou vybraní státní zástupci
• Uzurpovaná „moc“ státních zástupců se stala ohrožením demokracie
• Největší počet vězňů na počet obyvatel v EU je v České republice
• Jsme stát zločinců, nebo jsou naší občané obětí zločineckého syndikátu státních zástupců

Institut Aleny Vitáskové, z. s. (IAV) dlouhodobě upozorňuje zákonodárce, vládu ČR a další instituce na neúnosný stav justice, jejíž hlavním „škůdcem“ jsou někteří státní zástupci pod vedením NSZ Pavla Zemana. Ministryni spravedlnosti Marii Benešové předáváme dokumenty, které zločiny státních zástupců (jako např. Radka Mezlíka, Pavla Zemana, ale řadu dalších) usvědčují minimálně z porušování zákonů, zahlazování trestné činnosti u vybraných osob, padělání důkazů, znaleckých posudků nevyjímaje.

IAV se stal zakladatelem Manifestu IAV (MIAV) – občanů poškozených státem. V tomto seskupení jsme získali a shromažďujeme další a další důkazy o nezákonnostech v jednání státních zástupců, v některých případech šlendrián soudců.

Všechny doposud podané podněty se snaží „zločinecký syndikát“ neřešit. Podezření z trestné činnosti nejen policie, ale především státních zástupců se bagatelizuje, či skrývá pod klatbu „je to jejich právní názor“.

• Znepokojení některých soudů se nebere vážně, když tyto na různém stupni výkonu spravedlnosti ve svých rozsudcích, či stanoviscích opakovaně sdělují a upozorňují na podivné praktiky OČTŘ – především státních zástupců, kteří mají mít dohled nad procesem.
• Například Nejvyšší soud ve svém výroku uvedl údiv, proč se OČTŘ nezabývají trestnou činností v daném případě přímých účastníků kauzy, které žalobce postavil do role svědků. Neděje se nic. Následné trestní oznámení na státního zástupce je jeho nadřízenými bagatelizováno, ministerstvem spravedlnosti taktéž.
• Ústavní soud opakovaně hodnotí celou řadu odposlechů, jako nezákonných pro použití v trestním řízení. Trestní řízení na základě zmanipulovaných důkazů však probíhá dále.
• Odvolací soud s podivem hodnotí práci státního zástupce, který podává žalobu, aniž by doložil pohnutku, či motiv, dle jeho názoru „trestního činu“
• Státní zástupce škodu stanovuje z odměny za práci (mzda a odvody ze mzdy), která byla stanovena v zákonné výši. Práce byla vykonávána dle zákoníku práce a pracovní smlouvy a to na vysoké odborné úrovni.
• Prvoinstanční soud, ani státní zástupce však názor „Odvolacího soudu“ neberou vážně. U státního zástupce se prokazuje, že nezná zákony a podzákonné normy, kryje křivé svědectví.
• Neděje se nic, zatěžuje se jen dalším soudním řízením justiční systém vykonstruovanou kauzou, jejíž řešení trvá již pět let, což nemůže být ve veřejném zájmu. Státní zástupce způsobuje pouze škody na veřejných financích a soudce prvoinstančního soudu mu v tom pomáhá.
• V další kauze stanovisko Nejvyššího soudu akceptuje soud prvního stupně. Státního zástupce názor těchto soudních institucí nezajímá. Roztáčí znovu kola soudního procesu v dalším odvolání. On se nemá čeho obávat, je to jeho „právní názor“ a evidentně způsobuje vysoké škody.
• Státní zástupce předloží soudu zmanipulované důkazy, část důkazů ve prospěch obžalovaných zamlčí, nebo jejich zpracovatele jako například prof. Jelínka, zesměšňuje dokonce při hlavním líčení před soudem.
• Předloží soudu „padělky“ znaleckých posudků, které měly určit výši škody. S těmito „padělky“ se předvádí ve veřejnoprávní televizi, když se snaží předvést, jako filmová hvězda, jakým škodám zabránil.
• Jiný soud, který hodnotí pravost těchto znaleckých posudků, sdělí, že se o znalecký posudek nejedná. Soudní znalec, který dokument zpracoval je tímto soudcem napomenut. Policie zmanipulované „znalecké posudky“ nemůže stíhat jako trestný čin a trestní oznámení odkládá, protože soud správně prokázal, že se nejedná o „znalecký posudek“. Státní zástupce i nadále tento dokument používá u soudu jako posudek určující výši způsobené škody, přestože jsou v celém materiálu použity nepravdivé podklady.

Ve většině výše uvedených zjištění figuruje státní zástupce Radek Mezlík, který si dovoluje úplně všechno. Přestože na jeho trestné činy upozorňují, nejen spolky, občané, odborníci, nic se neděje. Jeho nadřízení Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a NSZ Pavel Zeman, stejně jako ministerstvo spravedlnosti Marie Benešová jsou nečinní a konání státního zástupce Mezlíka tolerují, přičemž musí vědět, že maření spravedlnosti je trestným činem.

Výsledky práce jednoho ze státních zástupců např. Radka Mezlíka, který zjevně nezná zákony, zesměšňuje soudy i vysoké odborníky v právní oblasti, dokáže zmanipulovat důkazy a tyto předkládat soudu, můžeme vyhodnotit na příkladu jedné vykonstruované kauzy, která trvá již devět let:

• dva mrtví, nepřežili nemoci jako důsledek stresu
• pět těžce nemocných – v důsledku mnohaletého trestního stíhání a soudních procesů ve vykonstruované kauze
• šest obětí – ve výkonu trestu
• dvě stě padesát – zničených životů, rodin, přátel, podnikání

Škody, které svou bezbřehou zlovůli může státní zástupce (v tomto jednom případě Radek Mezlík) bez jakékoliv odpovědnosti působit, přesahují stovky miliónů korun. A to nejen na odškodnění nevinných za nezákonné trestní stíhání (majetková, nemajetková újma), dále za znemožnění pracovat odborníkům a tím vytvářet hodnoty pro společnost a potažmo daňové odvody do státního rozpočtu, stejně jako poškození investic, podnikání a tím opět zastavení příjmu státu z daní těchto pracujících a podnikajících osob.

Touto jedinou kauzou zatížil státní zástupce Radek Mezlík veřejné finance v  rozsahu stovek miliónu korun. Proto je nutné se zaobírat osobní odpovědností státních zástupců (a to i zpětně), jak navrhujeme  Manifest IAV ve svých požadavcích na vymahatelnost práva a spravedlnosti v České republice.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová má dostatek důkazů, aby zahájila kroky k nápravě systému, je nečinná a její ministerstvo kolabuje nad nápadem žalob na stát za nezákonné trestní řízení.

Máme prvenství v počtu vězňů na sto tisíc obyvatel. V zemích EU je to cca 100 vězňů na 100 000 obyvatel, v České republice je to 208 vězňů na 100 000 obyvatel. Máme násobně větší počet státních zástupců na počet obyvatel, oproti ostatním zemím EU.

Náklad společnosti na jednoho vězně je cca 35 000,00 Kč měsíčně. Při průměrných trestech hovoříme o miliónových nákladech na jednoho vězně, přičemž mnozí nemají možnost pracovat, neodvádí do státního rozpočtu daně, neplatí alimenty, nemohou si platit byt a náklady s tím spojené, aby se měli kam po výkonu trestu vrátit.  Nehovoříme o podlomeném zdraví a vyřazení těchto lidí ze zdravotních důvodů z pracovního procesu. Stávají se nákladovou položkou nás ostatních, nákladovou položkou, kterou vyrábí „zločinecký syndikát“, jehož páteří jsou někteří státní zástupci.

Přičemž široká veřejnost je přesvědčena, že zvlášť závažné zločiny, nejen z privatizace, se před soud nedostaly vůbec. Nebo je státní zástupci zažalovali tak špatně, že viníci odsouzeni nebyli a ukradené majetky se poškozeným nevrátily.

Problémem naší společnosti v této oblasti jsou neschopní, nebo všehoschopní státní zástupci pod vedením NSZ Pavla Zemana.

(doporučená literatura: Alena Vitásková – Na prahu vězení, Alena Vitásková – Solární baroni III. – Vrazi v taláru, Alena Vitásková – Krvavé slunce pod gilotinou, spolek Spravedlnost – Spravedlnost pláče, Zdenek Jemelík – Škůdci v taláru, Jaroslav Krym – Poselství veřejnosti)

Ing. Alena Vitásková předsedkyně IAV

Signatářka a mluvčí Manifestu IAV