Článek má drobné nepřesnosti a chybí v něm některé údaje (které doplňuji níže), ze kterých vyplývá neúměrný měsíční paušál, ale jinak zcela vychází ze skutečností:
Paušál je příjem největších distribučních společností (ČEZ, E.ON a PRE), bez ohledu na to, od kterého obchodníka se kupuje silová elektřina. Logická a srozumitelná cena v Kč za odebranou kWh elektřiny je minulostí od roku 2006, kdy ČR aplikovala rozhodnutí EU o tzv. unbundlingu. Unbundling je česky řečeno rozbití funkčního jednoduchého systému několika velkých energetických společností na mnoho velkých energetických společností. Vytvořením mnoha nových velkých společností v řetězci, zvlášť pro oblast výroby, přenosu, obchodu a distribuce elektřiny, se logicky podstatně znásobily všechny náklady na tyto činnosti. Proto musela výrazně vzrůst i celková cena dodané elektřiny, aby se tyto zvýšené náklady zaplatily a noví vlastníci nových společností měli zisk. Díky unbundlingu, dle oficiálních statistik ERÚ a ČEZ, koncové ceny elektřiny pro maloodběratele – domácnosti vzrostly z 2,60 Kč/kWh v roce 2005 na 4,80 Kč/kWh v roce 2008. A pokud má být jednou (možná jedinou) největší výhodou unbundlingu pouze rozpad celkové ceny elektřiny na jednotlivé složky, pak pro většinu spotřebitelů prakticky nesrozumitelné fakturace nemají žádnou výhodu.
Unbundling navíc působí proti energetickým úsporám tím, že je upozaďována položka použití sítí v Kč za odebrané kWh, o to větší je trvalý tlak distributorů na navyšování pevné měsíční platby. Je logické, že když se všichni účastníci snaží mít co největší zisky bez ohledu na to, kolik elektřiny sítí proteče. Distributoři ovládající ERÚ si lehce vynutí zvýšení pravidelných měsíčních plateb, proto snahy o skokové navyšování neustávají. V roce 2015 překazila perfektně připravený pokus o dramatické navýšení nájemného za jističe tehdejší předsedkyně ERÚ Alena Vitásková k veliké nelibosti distributorů i vlády. Někteří zasvěcení dávali trestní stíhání A. Vitáskové do souvislosti s touto ochranou spotřebitelů. Významné skokové navýšení pevných měsíčních plateb za jističe, připravené skupinou na ERÚ a MPO v režii distributorů, pod zcela nevinným názvem Nová tarifní struktura (NTS), mělo zajistit obrovský nárůst zisků distributorů a to i za cenu velkého poškození zejména sociálně slabších spotřebitelů. Zvyšování cen se po roce 2010 začalo svádět na solární elektrárny, ale stále více se ukazuje, že solární elektrárny, i díky mimořádné solární dani jsou zanedbatelnou položkou v cenách elektřiny.
V rozporu se zájmy spotřebitelů odsouhlasila nová rada ERÚ pro rok 2019 významné navýšení pravidelné měsíční platby za jistič, např. v případě sazby D25d se zvýšil poplatek z 116,- Kč v roce 2017 až na 255,- Kč v roce 2019. Cenu nového jističe 3x25A ve výši 370,- Kč vč. DPH uhradí spotřebitel distributorovi za necelé 2 měsíce a pak se již jedná pouze o zisk, pokud vycházíme z předpokladu toho, že všechny provozní náklady na provoz distribuční soustavy jsou obsaženy v položce faktury „Použití sítí“. Při počtu více než 5 milionů maloodběratelů může výnos českých distributorů, pouze z fixních poplatků za jističe, skutečně činit více než 15 miliard Kč za rok, což zhruba odpovídá komentovanému článku….
