V několika správních a trestních kauzách soudy u vybraných fotovoltaických elektráren zjistily, že Parlament a Energetický regulační úřad chybovaly či byly nedůsledné při tvorbě zákonů a vyhlášek.

Typickým příkladem je vyhláška Energetického regulačního úřadu (ERÚ) tzv. licenční vyhláška (č. 426/2005 Sb.). Protože zjevně chybou Parlamentu energetický zákon, a chybou ERÚ, ani licenční vyhláška v roce 2010 nevyžadovaly předávací protokol jako podmínku pro udělení licence k provozování elektrárny, musely tato pochybení Parlamentu a ERÚ v roce 2015 napravit soudy. Soudy proto v roce 2015 zavedly retroaktivně povinnost předložení předávacího protokolu a další povinnosti v roce 2010 a ještě v roce 2021 posuzují u vybraných elektráren splnění této povinnosti.

Aby však mohly soudy řádně trestat vybrané vlastníky fotovoltaických elektráren, musely navíc do energetického zákona zavést další povinnost, např. nijak nedefinovanou „úplnou stavební dokončenost“. Soudy zjistily, že licenční vyhláška ERÚ nezodpovědně respektovala platný stavební zákon, který umožňuje užívat i stavbu ve výstavbě, např. formou předčasného užívání před jejím dokončením nebo ve zkušebním provozu. Tuto chybu licenční vyhlášky napravily až soudy doplněním striktního požadavku na sice nedefinovanou, ale o to úplnější, stavební dokončenost. Soudy proto musely rozhodnout, že stavební úřady nemají do bezpečnosti a provozuschopnosti užívaných staveb vybraných fotovoltaických elektráren co mluvit, protože stavební zákon, a tedy platná rozhodnutí stavebních úřadů u vybraných fotovoltaických elektráren prostě neplatí.

A po těchto doplněních a opravách zákonů a vyhlášek již nic nebrání tomu, aby soudy, dle judikátů z roku 2015, mohly zcela spravedlivě v roce 2021 odsuzovat statutární zástupce velkých i malých firem a odebírat licence 11 let fungujícím elektrárnám. Statutáři většinou o stavbě fotovoltaické elektrárny neměli ani ponětí, protože jim průběh stavby hlídali a zajišťovali najatí odborníci. Ti také statutárům všechny listiny, včetně předávacích protokolů v roce 2010, řádně připravovali. Často tito odborníci, i bez vědomí statutárů, poskytli ERÚ předávací protokoly a další dokumenty, když je o to ERÚ, nad rámec zákona, požádal.

Odborníci ale nevěděli, že v roce 2015 bude judikáty doplněna licenční vyhláška o povinnost úplné stavební dokončenosti a že předávací protokol bude podmínkou pro udělení licence. A to již vůbec asi odborníci v roce 2010 netušili, že právě předávací protokoly, které vypracovali pro statutáry jako účetní doklady, budou v roce 2021 klíčovým důkazem proti statutárům, kteří je podepsali a kteří často až u soudů zjistili, že od roku 2015 je předávací protokol nedílnou součástí licenčního řízení u ERÚ, tam kde si ho ERÚ vyžádal či ho odborník ERÚ poskytl omylem. Paradoxně odborníci za vypracování předávacích protokolů i za jejich předání na ERÚ nejsou souzeni, ale statutáři za podpisy těchto předávacích protokolů „dostávají“ 7 a více let vězení ještě v roce 2021…

Ústavní soud dal plně za pravdu soudům obecným, že Parlament a ERÚ pochybily a že soudy musí svými judikáty tyto chyby napravovat. Proto Ústavní soud ve svých usneseních odmítá ústavní stížnosti, protože stěžovatelé sice v roce 2010 neporušili zákony, ale porušili judikáty, kterými soudy v roce 2015 napravily legislativní pochybení Parlamentu a ERÚ z roku 2010 a předchozích let.

Pokud jsou judikáty soudů příliš v rozporu s platnými zákony nebo je nespravedlnost příliš křiklavá, naštěstí alespoň občas zasáhne Nejvyšší soud a uvede část na pravou míru.

Pouze na dokreslení celé soudní frašky lze upozornit na to, že přestože ERÚ již od roku 2015 ví, že soudy svými judikáty rozhodly, že předávací protokol je dokument povinný pro udělení licence, dodnes ERÚ ani do jedné z novel licenční vyhlášky tuto povinnost nezapracoval.

Ivan Noveský

předseda Institutu pro energetiku,

zakládal v roce 2001 ERÚ

a v letech 2016/2017 byl jeho 1.místopředsedou