Justice na rozcestí aneb těžký je úděl soudce

Justice na rozcestí aneb těžký je úděl soudce

Justice na rozcestí aneb těžký je úděl soudce

Česká justice je v solárních kauzách na rozcestí, zda se řídit platnými zákony, nebo rozhodovat podle judikátů, které jsou ovšem s platnými zákony v rozporu.

České soudy začínají stále více přecházet na anglosaské právo, tj. rozhodovat více dle platných judikátů než dle platných zákonů. Znalec, respektive znalecký ústav, se ale nemůže při znalecké činnosti řídit platnými judikáty, ale musí se řídit platnými zákony a předpisy, protože slíbil, že …“při své znalecké činnosti bude dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost bude vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nezávisle a nestranně, že bude plně využívat všech svých znalostí a dbát o jejich rozvoj“.
Pokud renomovaný pražský znalecký ústav řádně vypracuje znalecký posudek dle platných zákonů, ve kterém dospěje k tomu, že obžalovaný svojí údajnou trestnou činností s několikasetmilionovou škodou České republice nejen, že nezmenšil majetek České republiky, a tedy nezpůsobil České republice žádnou škodu, ale naopak vytvořil pro státní rozpočet několika milionový zisk, tj. majetek České republiky se zvětšil, vytvořil soudu problém. Buď to dokazuje špatnou práci žalobce a orgánů Policie, nebo se znalecký ústav dopustil trestného činu „podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku“, za což může být znalec potrestán až 10 léty vězení….

Pokud však další renomovaný, tentokráte brněnský, znalecký ústav dospěje rovněž ke stejnému závěru tj., že obžalovaný svojí údajnou trestnou činností s několikasetmilionovou škodou České republice nejen, že nezpůsobil České republice žádnou škodu, ale naopak vytvořil pro státní rozpočet několika milionový zisk, tj. majetek České republiky se zvětšil, pak to nevypadá na pochybení znaleckých ústavů, ale spíše na chybu orgánů činných v trestním řízení. Autor si dokonce troufá tvrdit, že většina českých občanů by si asi přála, aby i další čeští občané páchali takové „trestné“ činy, kterými Česká republika bohatne, tj. více „zločinců“, kteří zvětšili majetek České republiky a tedy i jejich…..

Co s tím však mají činit předsedové senátů, kteří musí obžalované, ve veřejném zájmu, odsoudit alespoň na 5 – 8 let vězení a kteří v obžalobách nedostali od státního zástupce žádný znalecký posudek od znaleckého ústavu, ba ani od soudního znalce, kterým obžaloba vyčísluje škodu? Předsedové senátů dostali od obžaloby pouze odborná vyjádření. Ale sám autor odborných vyjádření o svých odborných vyjádřeních výslovně uvedl ve vyjádření k soudu, že v nich nikdy neřešil žádné škody, protože to nebylo v zadání a na škody se ho nikdy nikdo, ani Policie, ba ani soud, neptali?

A co mají soudy činit se znaleckými posudky renomovaných ústavů, které jsou sice v souladu s platnými zákony a předpisy, ale řádnými propočty dokazují pravý opak obžaloby, tj. že žádná škoda nevznikla a ani nemohl vzniknout? A navíc znalecké ústavy prokazují detailními propočty, že Česká republika vydělala, protože díky obžalovaným se majetek České republiky zvětšil o několik milionů? A co udělat s obhájci a obžalovanými, kteří zarputile trvají na tom, že nevznikla-li České republice ani jinému subjektu žádná škoda a oni v roce 2010 neporušili žádné zákony, ale pouze, v roce 2010 ještě neexistující, judikáty, nemůže se dle českých zákonů jednat o trestný čin…??

Český člověk je však po celém světě znám svoji kreativitou. Senáty se poradily, a jejich členové znali příběh králů Šalamouna, a chudý lid se prostě trestat musí, proto rozhodly senáty nekompromisně. Znalecké posudky znaleckých ústavů se neprovedou jako důkazy. Ne proto, že by znalecké posudky odporovaly platným zákonům a platným předpisům, to by bylo možno znalce či znalecké ústavy trestně stíhat, ale proto, že znalecké posudky nejsou v souladu s platnými judikáty a jsou tedy pro soudy nepoužitelné.

A soudy raději vynechaly z poškozených Českou republiku, když „utrpěla“ zisk, tj. majetek ČR se „trestnou“ činností obžalovaných zvětšil. Tím, že ale některé senáty některých soudů stále považují škodu za důležitou součást trestního řízení, a nebyla-li škoda způsobena České republice, musely soudy najít jiného poškozeného. Problém ale nastal v tom, že „poškozený“ odmítá přiznat, že mu, soudy tvrzená, škoda mohla vzniknout, protože „zločiny“ obžalovaných ho nestály ani korunu, a proto nemá škodu ani v účetnictví ani jinde evidovanou. Soudy nakonec kreativně vytvořily konstrukci, že „poškozenému“ sice obžalovaní způsobili mnohasetmilionovou škody, ale „poškozený“ tyto mnohasetmilionové škody eliminoval vlastní přičinlivou obchodní činností a proto je neuplatňuje v adhezním řízení, byť byl řádně soudy vyzván…..

Obžalovaným byly navýšeny tresty, mj. i proto, že neměli žádnou sebereflexi a odmítli se účinně přiznat, čímž by soudům vyřešili dilema chybějících výpočtů škod a poškozených. Přitom obžalovaní, vzhledem k široké publicitě jednání v médiích, museli velmi dobře vědět, že je, ve veřejném zájmu, aby byli odsouzeni. Zvýšení trestu bylo i z důvodu přitěžujících okolností ve výši škod, které měli způsobit tím, že navýšili majetek České republiky. Přesné výpočty navýšení majetku ČR, formou zvýšených příjmů státního rozpočtu oproti dotacím vyplaceným ze státního rozpočtu, stanovily znalecké posudky znaleckých ústavů dle platných zákonů, ale v rozporu s platnými judikáty. A protože staré české přísloví říká: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán!“, obžalovaní se spravedlnosti a platných zákonů nejspíše časem dovolají až u Ústavního soudu či u Evropského soudu pro lidská práva.

Zásadní problém však netkví v kriminalizování těch, kteří sice v roce 2010 neporušili platné zákony, ale dopustili se, dle rozhodnutí justice z roku 2013 a dle dodatečně vytvořených judikátů z roku 2015, zvláště závažných zločinů. „Naštěstí“ bylo vybráno pouze několik desítek z několika set investorů do solárních elektráren, kteří uposlechli v roce 2010 úpěnlivých proseb státu a nechali se nalákat ke stavbám solárních elektráren, sice bez státních dotací na výstavbu, ale s mimořádně výhodnými výkupními cenami elektřiny z elektráren uvedených do provozu v roce 2010.

Zásadním problémem je nyní to, že dalších 8.359 investorů do solárních elektráren přistoupilo na výzvy české vlády z počátku roku 2021 a přihlásilo se o státní dotace na nové solární elektrárny, i když bez výhodných výkupních cen elektřiny. Kruciální otázka tedy zní, jak lze zajistit bezpečnost nových investorů z roku 2022, pokud se stát opět rozmyslí a začne ex post kriminalizovat tyto nové investory?? Za celých 12 let se totiž v oblasti udělování licencí zásadně nezměnil energetický zákon ani licenční vyhláška Energetického regulačního úřadu a dodnes se odsuzují investoři z roku 2010 na 5 – 8 let vězení dle platných judikátů, které jsou s platnými zákony místy v zásadním rozporu.

Neměl by se tedy chopit iniciativy Ústavní soud a definitivně rozhodnout, zda i v případě solárních elektráren stále platí platné české zákony nebo zda platné české judikáty jsou a budou i nadále nadřazeny platným českým zákonům? Jinak totiž český stát vystavuje všechny nové investory, kteří se budou úzkostlivě držet platných českých zákonů, stejně jako mnozí odsouzení z roku 2010, vážnému riziku, že mohou být, dle platných českých judikátů, kriminalizováni kdykoliv v průběhu příštích 15 let, než bude jejich porušení platných judikátů promlčeno či judikáty novelizovány…

Ivan Noveský

Zdroj

 

TVS: Nebezpečné slunce

TVS: Nebezpečné slunce 2

Kniha: Spravedlnost Pláče

Rubriky

Archivy