Verdikty soudů v kauzách solárních elektráren budí velké pochyby. Zpochybňují je experti, soudní znalci, a dokonce i někteří soudci.

První únorový čtvrtek zamkl dveře letenského bytu a vyrazil do nedaleké věznice Ruzyně. Do strohého areálu s výraznou věží bývalého vodojemu poslal soudce jedenapadesátiletého Daniela Exnera za podvod při získávání licence pro solární elektrárnu v jihočeských Petrovicích. Odsedět si má pět a půl roku. Štíhlý muž s ustaranou tváří vypovídající o napětí, jemuž v posledních letech čelil, je jedním z takzvaných solárních baronů. Tedy podnikatelů, kteří na sklonku prvního desetiletí nového tisíciletí budovali sluneční elektrárny a počítali se slíbenou štědrou státní podporou.

Zprvu lákavý solární „Klondike“ se nakonec pro Exnera změnil v past. A stejně tak pro řadu dalších podnikatelů, kteří zařízení budovali v roce 2010.

Když začínali projektovat či stavět, počítali s původně slibovanou vysokou výkupní cenou přes 12 tisíc korun za vyrobenou megawatthodinu. Těšili se tak na zisky, které inkasovali jejich předchůdci. Stát ale až na podzim cenu pro příští rok nečekaně výrazně snížil na pouhých 5500 korun. „Byl to šach mat. U rozjetého projektu už není šance cokoli udělat, máte uzavřené kontrakty, financování, to je vlak se 40 vagony uhlí, který už jede,“ vzpomínal pár dnů před nástupem do cely Exner.

Politici v letech 2009 a 2010 zjistili, že to s dotacemi a slibem vysoké výkupní ceny přehnali a že na to státní rozpočet doplatí stovkami miliard. Ceny fotovoltaických panelů navíc kvůli dovozu z Číny razantně klesly a podnikatelé mohli závratně vydělat. Právě tehdy označení solární baron vzniklo.

Pro firmy, které se do fotovoltaiky čerstvě pustily, však bylo snížení výkupní ceny o 55 procent pohromou. Aby dosáhly na původní cenu, potřebovaly získat licenci a začít dodávat elektřinu do sítě ještě v roce 2010. A právě horečný finiš mnoha staveb skončil pro jejich majitele po letech obviněním z podvodů. Někteří už jako Exner sedí ve vězení a další je mohou následovat.

Přístup justice však vyvolává rozpaky. Zejména vůči lidem, kteří solární parky opravdu vybudovali, elektřinu na rozdíl od některých zřejmých podvodníků skutečně začali v roce 2010 dodávat a vyrábějí ji dodnes. „Nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne bude naše práce vykládána jako trestný čin. A nakonec nás, údajné solární barony, zlikvidují,“ posteskl si podnikatel.

Hanlivá nálepka u bývalého českého reprezentanta v takzvaném freedivingu, extrémním sportu, kdy potápěč tráví hluboko pod hladinou několik minut bez kyslíkového přístroje, opravdu nepůsobí vhodně. S devítiletou dcerou bydlel před nástupem na Ruzyň v kdysi vlastním třípokojovém bytě, který však musel prodat. Zastavil ho bance, aby si půjčil peníze na pokračování stavby elektrárny. Půjčku ale nebyl schopen splatit, takže o něj přišel a dnes je, tedy byl, ve svém bývalém bytě jen nájemníkem. Tvrdí, že zůstal zcela nemajetný. Tíží ho desítky milionů dluhů a minimální cenu má i jeho zhruba 60 procent akcií společnosti, která sice elektrárnu dodnes provozuje, ale nevlastní. Skutečným majitelem je leasingová společnost.

O sluneční elektrárny se Exner začal zajímat a projekt připravovat v roce 2007. „To ještě lidi slovo fotovoltaika neznali, všechny komponenty byly velmi drahé, ale hned mě to nadchlo,“ vzpomíná s hořkým úsměvem.

Tehdy netušil, co mu angažmá v oboru jednou přinese. Že během dostavby a zejména prvních let provozu zařízení vyvstanou mezi jeho firmou, dodavatelem a distributorem vážné spory. Týkaly se zejména nižšího odběru proudu, než měla elektrárna původně dodávat. FVE Petrovice, kde byl Exner předsedou představenstva, tak prý nebyla schopna vydělávat a vznikly jí velké dluhy vůči dodavateli. Padly dokonce žaloby. A právě jedna z nich nakonec vedla k obvinění Exnera z podvodu.

Jasný podvod, míní žalobce i soud

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, podobně jako u řady jiných fotovoltaických zařízení, podalo na podnikatele žalobu kvůli podvodu při získání povolení elektrárnu spustit. Obvinění si kromě něho vyslechl i místopředseda představenstva dodavatelské firmy, technik, který prováděl revizi bezpečnosti elektrárny, a vedoucí příslušného stavebního úřadu. Trestný čin podle žalobce Radka Mezlíka i předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci Jaroslava Zbožínka spočíval v podvodném vylákání licence, kterou elektrárně udělil na podzim 2010 Energetický regulační úřad (ERÚ). Firma FVE Petrovice podle pravomocného rozsudku z loňského října dodala na ERÚ falešné doklady, na jejichž základě úřad vydal firmě v prosinci 2010 licenci na výkon elektrárny 3,3 megawattu (MW). „Jenže na příslušné výrobně nebylo nikdy instalováno více než 2 MW výkonu. A to ani do současnosti,“ píše soudce v odůvodnění rozsudku.

Pro získání licence je klíčová bezpečnostní revize zařízení, která podle názoru žaloby a soudu mohla proběhnout jedině v době, kdy by zařízení bylo osazeno všemi fotovoltaickými panely, ve kterých se sluneční energie mění na elektřinu. Na elektrárně FVE Petrovice jich však byla v době revize jen menšina. A právě v tom podle rozsudku spočíval podvod. Exner a zástupce dodavatelské firmy tak podepsali podle názoru soudu nepravdivý předávací protokol, revizní technik ve své zprávě lhal a úřednice zneužila svoji pravomoc, když povolila předčasné užívání stavby.

Všichni čtyři tak podle pravomocného rozsudku podvedli stát a způsobili mu škodu 161 milionů korun. Tu soudy počítají jednoduše jako rozdíl mezi účtovanými cenami z roku 2010 a 2011 za 20 let při plném výkonu elektrárny 3,3 MW.

Velmi podobně se pro své elektrárny, osazené často panely jen z části, snažili ještě v roce 2010 na poslední chvíli získat licenci pro zařízení i mnozí další majitelé. Často uspěli, začali ještě v roce 2010 vyrábět elektřinu a nyní někteří z nich čelí podobně jako Exner trestnímu stíhání.

Známý je případ dvou bratrů Zemkových, kteří si již odseděli tři roky ve vězení, a jejich otce Zdeňka, majitele ocelářské a dopravní skupiny Z-Group, jenž dostal tři roky vězení s pětiletou podmínkou, peněžitý trest osm milionů korun a povinnost zaplatit odškodné vůči Česku ve výši 18,6 milionu korun. V další podobné kauze byl například odsouzen na šest let nepodmíněně jednatel provozovatele fotovoltaické elektrárny Medlov u Brna, šest lidí je stíháno v případu FVE Zašová u Vsetína.

Chyběly normy, oponují experti

Proti konstrukci viny uplatňované v Exnerově kauze, ale i řadě dalších však stojí řada faktů i názorů významných expertů v oboru. Zpochybňují ji autoři znaleckých posudků i někteří soudci. Příslušné energetické úřady navíc udělení licence opakovaně prověřovaly a porušení zákona neshledaly.

Klíčovou námitkou je absence známých pravidel, která by v roce 2010 požadovala, aby elektrárna, s jinak hotovou celkovou konstrukcí s rozvodnými skříněmi, měniči a kabely, byla v době revize osazena všemi panely. „Na přelomu let 2010 a 2011 neexistovala norma, která by jasně stanovila požadavky na postup revizních techniků při výchozích, pravidelných či mimořádných revizích fotovoltaických elektráren,“ stojí například ve znaleckém posudku vypracovaném v roce 2016 docentem Petrem Mastným a jeho kolegy z Vysokého učení technického v Brně na žádost Nejvyššího správní soudu.

Montáž panelů fotovoltaické elektrárny přirovnávají brněnští experti k zapojení nebo výměně žárovky u svítidla. „Jedná se o triviální úkon, který spočívá v usazení panelu na nosnou konstrukci a následném zapojení kladného a záporného konektoru do stávající instalace,“ konstatuje Mastný. Samotné fotovoltaické panely tedy podle posudku revizi nepodléhají a elektrárna mohla získat licenci, i když při ní byla vybavená jen částí panelů. K závěru, za kterým si Mastný stojí dodnes, došli přitom i další experti – například v posouzení vypracovaném pro ERÚ odborníci z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Soudy se však v případu FVE Petrovice i dalších většinou přiklánějí k posudku profesora Václava Bendy a Pavla Hrziny z pražského ČVUT, kteří konstatovali pravý opak. „Samotné fotovoltaické panely nepodléhají revizi v přímém slova smyslu, jsou hotovými výrobky, musí se však jednoznačně kontrolovat jejich umístění a připojení,“ sdělil HN Hrzina a zopakoval tak stěžejní závěr posudku z roku 2013.

I tito experti ale upozorňují, že za problém skutečně mohou z velké části nejasné předpisy. „Pro revize fotovoltaiky už sice norma v polovině roku 2010 existovala, ale ještě nebyla přeložená z angličtiny a skoro nikdo ji neznal a nepoužíval. Revizní technici tedy sice neodvedli dobrou práci, jednali ale tak, jak bylo v té době zvykem. Tvrdé tresty pro ně mi přijdou přehnané. U rozsudků za podvody, což se týká i jednatelů firem, bych čekal, že budou jasně prokázané,“ dodal Hrzina.

V posuzování platnosti, či neplatnosti revizí s chybějícími panely se stoprocentně neshodnou ani soudci. Senát Nejvyššího správního soudu se v případu FVE Tuchlovice v roce 2017 jako jeden z mála přiklonil právě k názoru, že žadatelé o licenci, byť neměli elektrárnu osazenu všemi panely, jednali podle tehdejších pravidel a v dobré víře v rozhodnutí úřadů. Licenci jim tak ponechal. Podobně rozhodl v Exnerově případě napoprvé i prvoinstanční Krajský soud v Brně, který na základě stejných argumentů všechny obžalované zprostil viny.

Platnou licenci na výrobu 3,3 MW dodnes vlastní i FVE Petrovice, a to i po několik let trvajícím přešetřování. Poslední rozhodnutí, že licence je v pořádku, učinila Rada ERÚ na podzim 2018. Nyní však, když je rozsudek pravomocný, úřad podle tiskového mluvčího Martina Keborta s největší pravděpodobností udělení licence znovu prověří. Získání licence přitom šetřila v roce 2015 i Státní energetická inspekce a neshledala provinění.

Otázky pak vyvolává i vyčíslení škody. Elektrárna, která začala vyrábět 30. prosince 2010 a dodává proud do sítě dodnes, po celou dobu využívá jen zhruba necelé dvě třetiny svého výkonu. Nikoli proto, že by nedokázala vyrobit více, panely na ní v roce 2011 přibyly, ale distributor od ní více nechtěl. A fakt, že měla výkon zhruba 2 MW už při prvním připojení v roce 2010, nezpochybnil ani soud. Ve zdůvodnění rozsudku dokonce soudce píše, že majitelé elektrárny mohli právě o licenci téměř na 2 MW oprávněně žádat. Zda tedy státu nějaká škoda skutečně vznikla, je diskutabilní.

Pozoruhodné také je, že provozovatelům elektrárny díky stále platné licenci odběratel dodnes platí cenu z roku 2010. „Na účet nám ale přijde jen cena za rok 2011 a rozdíl 55 procent míří kvůli trestnímu stíhání na depozitní účet České národní banky. Celkem už tam od nás mají cca 105 milionů,“ poznamenal Exner. Majitelé navíc odvádějí solární daň, daň z příjmu právnických osob plus DPH. A tyto tři zdroje už podle podnikatele převýšily dotaci, kterou stát zařízení vyplatil.

Někteří solárníci do vězení nepatří, míní technici i právníci

Celá pře se tak jeví spíše jako technicko-byrokratický spor než jako kauza, ve které by měly padat několikaleté tresty odnětí svobody. „To, že manažeři, kteří provedli revize s neúplným počtem panelů, ale elektrárnu do konce roku zprovoznili a začali dodávat do sítě, chodí do vězení, je naprosto špatně,“ míní například docent Mastný z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno. „Shodli jsme se s řadou kolegů, že ty kauzy jsou úplně zbytečné. Závěr roku 2010 byl hektický, samotný ERÚ nestíhal vůbec nic. Byla to taková džungle, že trestat revizní techniky, ale ani další, nedává žádný smysl,“ dodal.

Podobný názor má i pražský soudce, který si však v souvislosti s případem nepřál být jmenovaný. „Pokud elektrárna fyzicky existovala, byla do konce roku připojená a začala dodávat proud, tak nevidím důvod pro trestní stíhání. Při podvodu je navíc nutné prokázat, že žalovaný obešel nějaký právní předpis úmyslně, věděl, že předkládá nepravdivou zprávu. To u těchto případů často není zřejmé,“ míní soudce, který má kauzy slunečních elektráren prostudované, ale sám je nesoudil.

Příkře hodnotí přístup soudů advokát Petr Petržílek, který zastupuje firmu FVE Petrovice a je obhájcem i v několika dalších podobných případech. „Přestal jsem věřit v to, co jsem se učil na právnické fakultě, v právní stát. Přitom neříkám, že u fotovoltaik nebyly kriminální případy, dokonce uplácení, kdy nebylo postaveno vůbec nic, a přesto se investoři snažili získat licenci a papírově to nějak udělali. Ale to není případ Petrovic ani mnoha dalších,“ míní Petržílek.

Soudy si podle něj chtěly na začátku vytvořením určité šablony a odvoláváním se na předchozí rozsudky jen zjednodušit práci. „Ale nyní by už jakákoli změna znamenala zpochybnění všech těch rozsudků, už by to bylo na úrovni rehabilitace celé skupiny, soudci chrání sami sebe,“ řekl Petržílek, který připomíná, že podobná řízení proběhla i v Německu. „Tam ale k získání licence stačilo, když elektrárna začala dodávat do sítě, a bylo jedno kolik. V Británii investoři také náhle přišli o podporu, odvolali se ale k soudu a vyhráli. Nikde v Evropě nebyli majitelé solárních elektráren kriminalizováni a posíláni do vězení jako u nás,“ poznamenal.

Získat od žalobců a soudců kromě rozsudků podrobnější vysvětlení však není snadné. Do médií většinou vyjádření nedávají. Přímo Exnerovu kauzu odmítli státní zástupce Radek Mezlík i předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Jaroslav Zbožínek komentovat a odkázali jen na jeho zdůvodnění rozsudku.

Soudy ještě čeká práce

S případy „solárních baronů“ však ještě bude mít česká justice práci. Právníci chystají dovolání k Nejvyššímu soudu, v případě neúspěchu předkládají případ k posouzení Ústavnímu soudu. Zatím ale bez úspěchu. Větší šanci na změnu přístupu soudů vidí Petržílek v novém trestním řízení s firmami, po kterých stát vymáhá škodu.

„Dokazování musí proběhnout znovu, zatímco dodnes bylo kvůli jihlavskému sídlu ERÚ vše jen u soudu v Brně a Olomouci, nyní budou kauzy u příslušných soudů podle umístění elektráren. Například případný úspěch věci FVE Petrovice u soudu v Českých Budějovicích bude znamenat důvod pro obnovu řízení i ve věci Daniela Exnera. Někde by snad mohlo dojít k průlomu, spravedlnost přece musí zafungovat,“ doufá advokát. Ten navíc bude u soudů navrhovat, aby podaly žádost o předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie do Lucemburku, který se zabývá porušováním práva EU. „Skoková změna ceny byla v rozporu se směrnicemi EU, v rozporu se zákonem. Kdyby to Lucemburk potvrdil, tak je to důvod pro obnovu řízení.“

Daniel Exner ale už bude další vývoj sledovat jen z vězeňské cely. Stejně tak osud své dcery, kterou kvůli nemoci její matky v poslední době vychovával sám. Dítě na začátku měsíce předal osmasedmdesátileté matce a dvaaosmdesátiletému otčímovi. „Jestli ji úřady v jejich péči nechají, nebo půjde do ústavní péče, se dozvím až ve vězení. Stejně tak nemám dořešené, jak to dopadne s bytem, jestli budu mít kde bydlet, až se vrátím. Deset dnů, které jsem od oznámení o nástupu trestu měl, je strašně krátká doba na vyřízení všech osobních i firemních záležitostí,“ říká bývalý špičkový potápěč. Dříve se sám dostal bez kyslíkového přístroje až do hloubky 60 metrů. Teď doufá, že mu trénink v překonávání přirozených lidských limitů pomůže i při vyrovnání se se současnou situací.

Podobný výcvik by možná doporučil i novým zájemcům o budování solárních elektráren. V loňském roce se jich na ministerstvo životního prostředí kvůli získání dotací přihlásilo více než osm tisíc.

Zdroj článku ZDE